Sedíme na tábořišti na Antelope Island uprostřed Velkého solného jezera. Sluníčko již zalezlo za kopec nad námi a odpolední horko, které nás dlouho zužovalo pominulo. Obzor se barví do neskutečných odstínů a na dohled za našim stanem se popásá několik bizonů. Takhle rovným a nohama jsme vpadli do americké reality. Přitom dočasná idila je zakončením dosti náročného dne, který máme za sebou od nástupu do letadla v Chicagu. Děti usnuly dřív než se letadlo odlepilo od země a i Bětka něco v tomto letu uspala. Zato me se z nějakého důvodu usnout nepodařilo, ačkoli jsem už taky byl utahany. Navíc během celého letu do SLC,který trval přez tři hodiny jsme dostali jen jedno piti, takže jsme tam dorazili nejen úvahami, ale i hladoví. První vážnější trable nastaly při půjčování auta. To jsem měl zamluvené u Hertz přez internet. Jen pojištění jsem chtěl sjednat na místě abych mohl dohodnout detaily. K mému zděšení nám oznámili, ze jejich pojištění je 30 USD za den, tedy 900 USD za měsíc pronájmu auta. Nabízena varianta na internetu přitom byla 270 USD. To mi jednak přišlo nepřiměřeně moc a hlavně to vůbec nešlo naúčtovat na moji kreditní kartu. Jak jsme to tam s tím clapikem na přepážce řešili, začala se mi z ničeho nic točit hlava - zřejmě z únavy a hladu - a další věc o které vim bylo, že jsem ležel na podlaze a pomalu opět nabýval vědomí. Bětka se v tu chvíli statečně ujala velení, mě usadila na lavici k dětem a šla vyjednávat možné varianty k sousedním společnostem, které na letišti pronajímala auta. Nakonec se to povedlo u Dolars. Sice i tam to stálo víc než jsme plánovali, ale získali jsme auto pojištěné, pro dva řidiče. Jen má člověk pořád pocit, ze mu při vrácení ještě naúčtují nějaké další poplatky, o kterých se prve nezmínili.
Každopádně kolem 11pm místního času jsme se konečně šťastně nalodili do vozidla Ford Espace, který nás bude následujici měsíc vozit pouští i pralesem. V tuto chvíli potřebujeme aby nás odvezl asi 15 km do hotýlku Extended Státy America, kde máme za mluvený nocleh. Naštěstí navigacni aplikace OsmAnd nachází cestu alespoň na přibližné místo, a daří se nám překonat úskalí řízení přechytřelého auta s automatickou převodovkou, takže po slabé ćtvrthodině bloudění konečně končí naše dnešní putování. Je zhruba půlnoc podle místního času, když padáme do postelí...
Navzdory naší únavě jsme všichni vzhůru kolem půl sedmé ráno. Jet-leg člověk přece jen neošálí. Mě osobně celkem dost bolí hlava a mám hrozný hlad. K naší radosti je v hotelu nachystána jednoduchá instantní snídaně - vločky, muffiny, ovoce, káva, čaj nebo kakao. To nás staví na nohy. Naše první kroky pak míří do nedalekého supermarketu, kde si nakupujeme základní jídlo na následující dny, bombu do vařiče a pár dalších drobností. Pak se vracíme do hotelu, kde si dáváme druhou snídani, snažíme se ještě trochu odpočinout a pak přebalit věci a nachystat se na další cestu. V 11am vyklízíme pokoj a vyrážíme směr Salt Lake City centrum. Zde navštěvujeme některé pamětihodnosti mormonské minulosti i současnosti, které se nacházejí v okolí ústředního mormonského chrámu, který zde dal postavit sám Birgham Yung, když sem mormoni dorazili v roce 1847 na konci své velké cesty na západ. Do chrámu samotného se coby bezvěrci podívat nemůžeme, ale hned vedle je informační centrum s detaily nejen o stavbě samotného chrámu, ale i o životě prvních mormonských přistěhovalců.
V člověku se nutně mísí pocity obdivu k tomu co tito lidé dokázali a vlastně i k hodnotám, které ve svém životě vyznávají s výhradami, které mám k této církvi počínaje zjevením záhadných zlatých desek s textem knihy mormon Josephu Smithovi až po autoritářské řízení církve a poněkud agresivní evangelizační postupy, které hraničí s rysy náboženských sekt. Navštívili jsme též nově vybudované mormonské kongresové centrum a na závěr ještě absolvovali prohlídku domu Birghama Yunga z poloviny 19. století.
V místním organickém supermarketu jsme pak nakoupili míchaný salát, chleba a zmrzlinu a udělali si z toho docela obstojný oběd, než jsme definitivně opustili centrum Salt Lake City. Naše další cesta vedla na Antelope Island, který leží ve Velkém solném jezeře. Byla to pro nás sice trochu zajížďka, ale taková, která za to určitě stojí. Ostrov spojuje s pevninou násep, který vede na severní špičku ostrova. Na ostrově kromě antilop, které mu daly jméno, a spousty vodního ptactva žije také početné stádo Bisonů. K naší veliké radosti se nám při vstupu do parku podařilo zakoupit i permit na jedno kempovací místo, takže jsme mohli na ostrově přespat před další cestou na západ. Tak se nám poštěstilo si tu užít velmi příjemné odpoledne, včetně koupání v solném jezeře (hladina jezera je v tuto dobu vzhledem k suchu poměrně nízká, takže je nutné k vodě docela dlouhý kus dojít). Voda zde sice není tak slaná jako v Mrtvém moři, ale stále dost na to, aby člověk plul na hladině jako korek. Během večera jsme pak viděli jak antilopy tak i bizony a navíc jsme dostali návdavkem úžasný západ slunce. Povečeřeli jsme a padli do spacáků. Pořádný spánek jsme potřebovali jako sůl.
Žádné komentáře:
Okomentovat