Hotel ve Westminsteru se jmenuje Cottonwood Suits a není nic moc. Pokoj je malý káva mizerná a za celé tři dny nám nevynesli koše a nevyměnili ručníky. Ale máme střechu nad hlavou. Hned v úterý ráno vyrážíme do Boulderu. Je to zvláštní pocit, když se před námi otevře pohled na Žehličky a město uhnízděné pod nimi. Kdysi to byl náš domov ale teď mám pocit, že už je to cizí město a my sem už nepatříme. Ale na druhou stranu je nám tu ledacos podvědomé a během příštích dnů se nám budou další a další věci vybavovat.
Program nemáme docela detailně rozmyšlený, chceme si prostě připomenout místa, kde jsme před lety bydleli a ukázat je dětem. Já jsem si předběžně dohodnul schůzky s několika lidmi na univerzitě a okolí. Hned v úterý ráno jsem zavolal Davidovi Plusquellicovi, se kterým jsem před lety pracoval v jedné laboratoři, a který nyní působí v Boulerských laboratořích NIST. Původně jsme byli domluveni, že mi ukáže svoje současné experimenty. Ukázalo se však, že NIST má tak přísné bezpečnostní předpisy, ze bych musel žádat s předstihem několika dní, aby mě pustili dovnitř. Docela mě to mrzelo. Dave se s námi alespoň setkal venku před ústavem a pozval nás pozval ve středu na večeři.
Od NISTu pokračujeme na univerzitu. Auto nechaváme mezi domky v kopci nad univerzitou, a sbíháme dolů. Cestou jsme se stavovali u kostela Sv. Thomas Aquinas, kde jsme s Bětkou měli svatbu. Na univerzitě se mi podařilo najít Veronicu Vaidu, se kterou jsem si předběžně dohodnul schůzku. Na rozdíl od NISTu se jako dřív dá na univerzitě volně vejít skoro kamkoli a nikomu to nijak zvlášť nevadí. Veronica me přijala velmi vlídně a pozvala nás všechny na oběd do male restaurace nad kampusem. Po obědě jsem s ni diskutoval o jejím i mém výzkumu a ukázala mi svou laboratoř. Je zajímavé, ze v současné době provádí jen velmi málo výzkumu v plynné fázi, soustředí se na tvorbu aerosolu fotochemickou cestou (reaktivita SO2 s organickými molekulami) procesy na kapalných površích a v kondenzované fázi.
Odpoledne jsem se pak sešel na univerzitě se zbytkem rodiny a šli jsme se projít na Boulderskou pěší zónu na Pearl Street. Spousta obchodů zůstala stále na stejném místě jako před lety. Stavovali jsme se v obchodě "Into the wind", kde prodávají draky a různé hračky pro přerostlé děti. Nakonec jsme skončili na zmrzlině u Ben&Jerry's kde jsme si díky slevovvým kuponům dali celkem dobře do nosu. Byli jsme tou zmrzlinou tak nacpaní, že jsme se pak v hotelu jen dojedli polévkou a bylo nám prima.
Ve středu ráno jsme nejdřív mohutně nakupovali v second handu, který holky spolehlivě zmerćily kousek od hotelu cestou do Boulderu. Nakoupili jsme tam různé drobnosti, například Kryštof kompletního draka, kterého jsme od té doby několikrát úspěšně pouštěli.
Do Boulderu jsme pak dorazili krátce před polednem a rovnou vyjeli do parku Chataqua na piknik. Nachází se nad městem a vyrážejí odtud cestičky pod Žehličkami. Chvili jsme tedy seděli v parku cpali se dobrotami (zatímco Kryštof probíhal kolem se svým novým drakem. Potom jsme šli na dlouhou procházku pod žehličkami, cestou koukali po přírodninách a čuchali k vanilkovým borovicím. Došli jsme až k úpatí třetí Žehličky a všichni si na ni alespoň sáhli.
Část odpoledne jsme strávili v boulderské knihovně. Je to takový příjemný kus kultivovaného veřejného prostoru, kde je příjemné chvíli pobýt. Dulka napriklad ten čas strávila kreslením ryb v místním akváriu a stěžovala si, že se příliš rychle pohybují.
Ještě později odpoledne jsme se přesunuli do jihovýchodní části Boulderu na exkurzi do čajové továrny Celestial Seasoning. Akorát jsme se nacpali do úplně poslední prohlídky ten den a po jejím konci jsme nakoupili par balíků jejich čaje coby dárky.
Žádné komentáře:
Okomentovat