Do Salt Lake City jsme dorazili v pátek v podvečer, a že jsme opět po delší době ve velkém městě jsme poznali, když jsme se asi hodinu posunovali krokem po dálnici. Cestu nám zpestřoval Pes Baskervilský z audio nahrávky, jenom nás trochu roztrpčilo, že nás nahrávka nechala v nejnapínavejším místě a dál nepokračovala.
Útočiště na poslední noc jsme měli zamluvenou v typickém americkém motelu, kde se do pokojů vstupuje přímo z parkoviště. Pokoj je akorát dost velký, aby se tam vešly dvě dvoupostele a dalo se kolem nich projít. Když tam nataháme všechny naše krámy je tam docela těsno. Ale fakticky nic víc nepotřebujeme, ostatně tu budeme necelých dvanáct hodin.
Ještě naposledy vyrazíme na nákup - potřebujeme večeři, jídlo na cestu a k tomu se do košíku návrší i další věci, které tak docela nepotřebujeme, ale budou nám tuto cestu ještě nějaký čas připomínat. Například chocolate chips či jello. Večer třídíme a pěchjeme věci do zavazadel a pucujeme auto, abychom ho nazítří mohli s čistým svědomím vrátit do půjčovny.
Budníček je ve tři čtvrtě na šest, mátožně se oblékáme a ládujeme zavazadla do auta. V šest ještě stihneme snídani a pelášíme na letiště - 15 minut po prázdné šestproudé dálnici. Předávání auta v půjčovně, ze kterého jsem měl poněkud strach proběhlo asi během 30-ti sekund. Chlapík kouknul, zda je plná nádrž a velmi zhruba prohlédnul, zda není auto poškozené. Ale žádné detailní ohledávání škrábanců.
No a potom už následoval tradiční letištní kolotoč. Dulka se dočkala toho, že její žába jela skrz rentgen a tlapy jí na všechny čtyři strany trčely ven z boxu, na což se celou dobu těšila. V letadle z Salt Lake City do Dallasu jsme měli drobné zpestření, když těsně před startem, právě ve chvíli kdy skončila bezpečnostní instruktáž, vyskočily nad Bětkou a Kryštofem kyslíkové masky. Následně je proto letušky přesunuly do oddělení bussiness class, kde na rozdíl od nás dostali snídani a měli dvakrát tolik místa na nohy.
V Dallasu jsme byli chvíli napnutí, protože letadlo do Londýna bylo přebukované a nějaký čas nám nebyli schopni vydat palubní vstupenky pro mě a Kryštofa. Ale nakonec vydali a po velmi krátké noci jsme v neděli časně ráno dorazili do Londýna, kde je mokro 16°C. Nevyspale se potácíme po letišti a čekáme na přípoj do Prahy. Tak to vypadá, že se naše velká cesta definitivně uzavírá.
 |
| Před startem v SLC náhle Bětce a Kryštofovi vyskočily kyslíkové masky. Následně byli přemístněni do bussiness class oddělení, kde se o ně vzorně starali (zatímco my ostatní haldověli v economy) |
 |
| Porcování donuts na letišti v Dallasu. Cokoli ostřejšího by nám zabavili. |
 |
| žába se chystá do rentgenu |
Žádné komentáře:
Okomentovat