Dnes je poslední den našeho putování na západ. Do Olympic Valley na sever od Lake Tahoe nám zbývá asi 160km, takže vlastně ani nespěcháme. Pokračujeme po hwy50 na západ a pak z ní děláme odbočku pár mil na sever do historického hornického města Virginia City. Má hlavní ulici jak vystřiženou z filmu o divokém západě, většina budov je přitom původních z 19. a začátku 20. století. Pobýval zde dokonce více než rok Mark Twain. Jelikož jsme stále trochu posunutí v čase, jsme ve Virginia City poměrně brzy ráno, takže většina obchůdků na hlavní třídě jsou ještě zavřené (otevírá se zde v 10:00 hodin) tak se alespň projdeme po hlavní třídě a nakoukneme do pár obchůdků, co otevírají dřív. Na ulici se s námi ještě dá do řeči chlapík v historickém kostýmu a vypráví nám pár zajímavostí z místní i obecně americké historie.
Dále pokračujeme do hlavního města Nevady Carson City. Zde znovu bereme benzín (připadá mi, že to auto hrozně žere) a po jistém úsilí se nám daří též najít supermarket, kde doplňujeme zásoby jídla na příštích pár dní. Z Carson City již vjíždíme do hor, stoupáme malebným kaňonem a pak sjíždíme konečně k Lake Tahoe. Krajina je najednou zelenější, jsou zde borové lesy a menší horko (jsme také o poznání výš). Na oběd se stavíme na břehu jezera, které pak objíždíme po severním okraji až do Tahoe City, kde odbočujeme na sever a po pár mílích vjíždíme do malebného Squaw Valley, respektive Olympic Valley, neboť se zde v roce 1960 konaly zimní olympijské hry. K mému překvapení poměrně rychle a bez větších obtíží nalézájm jak Plump Jack Inn, kde se koná konference tak i Squaw Valley Lodge, kde budeme příští týden ubytováni. Jelikož nás do našeho apártmánku pustí až později odpoledne jdeme na krátkou procházku údolím nad městečko (které má v podstatě charakter alpských lyžařských středisek), čicháme ke stromům, jejichž kůra voní po vanilce a rácháme se v polovyschlém horském potůčku.
Odpoledne se ubytováváme v hotelu na naše poměry celkem luxusním včetně bazénu a dalších atrakcí, které asi ani nevyužijeme a já se registruji na konferenci. První člověk na kterého narazím je David Osborn, jeden z organizátorů a známý z Jily, kde byl postdok u Steva Leoneho v dobách, kdy jsem tam studoval. Večer již začíná konferenční program dvěma plenerníma přednáškama, na které se se mnou jde podívat i Matylda a moc se jí to líbilo. Na té první hovořil Dick Zare o reakcích v malých kapičkách studovaných pomocí elektrospray a mass spectrometry. Druhá přednáška byla o tom, jak z Nového Mexika do Arizony stěhovali veliký mikrovlnný teleskop.
Žádné komentáře:
Okomentovat